CRADLE OF FILTH - Sydney, Metro Theatre – 28. septembra 2024
Význam CRADLE OF FILTH pre adolescentných metalistov z deväťdesiatych rokov sa nedá preceniť. Sám si pamätám...
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Význam CRADLE OF FILTH pre adolescentných metalistov z deväťdesiatych rokov sa nedá preceniť. Sám si pamätám...
Príbeh hudobného roku 1994 sa nedá oddeliť od mojej vlastnej story a od príbehu čerstvo rozdeleného, ešte stále tesne porevolučného Československa...
Polstoročie od vydania jedného z najpredávanejších albumov všetkých čias – 25 až 45 miliónov kusov v závislosti od toho...
Ostatné tri štúdiovky pred vystúpením v Sydney rozhodne nenaznačili, v akej koncertnej forme sa ANATHEMA nachádza. Oslavné prívlastky – prirovnávajúce liverpoolskych (dnes už asi len) rockerov nielen k PORCUPINE TREE...
Neodolateľná príťažlivosť austrálskeho dolára a klesajúce predaje cédéčiek prinútili tour manažérov k pragmatickým rozhodnutiam.
Osem rokov trvalo VOIVOD, kým sami seba presvedčili, že sú ozaj kapela. Taký silný bol Piggyho odkaz: dva albumy vydané od jeho predčasného odchodu boli pietnym cvičením vo vymetaní šuflíkov a – popravde – zapadli.
Pre našinca bolo vždy ťažké priznať, že pupkom pivnej zemegule nemusí byť domovina. Bez načínania najmenších debát spochybňujúcich medzinárodný dopad plzeňského piva na chmeľový svet treba uznať...
Roky po smrti Kurta Cobaina sa s odkazom NIRVANY narábalo ledabolo. Solídne, no polozabudnuté živáky – véháeskový „Live! Tonight! Sold Out!!“ a iba na kompaktnom disku dostupný „From The Muddy Banks Of The Wishkah“ – doplnilo len zopár zbytočných výberoviek.
Cesta k tejto recenzii nebola priama. Od objavenia akoby v tieni vydanej dosky, cez jej stiahnutie vo vysokom očakávaní, bezprostredne nasledujúce sklamanie až po postupné objavovanie a nasledujúcu kúpu: to všetko sa vtesnalo do pár týždňov...
Aj keď musím férovo priznať, že predošlý album VIRUS som v druhom pohľade k našej recenzii o nejaký ten bod ukrátil, hneď na začiatok článku tvrdím, že „The Agent That Shapes The Desert“ je presne tým albumom...
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.